Deklarace nulity

Deklarace nulity (prohlášení manželství za neplatné), běžně nazývané anulování; méně často dekret o neplatnosti^[1] a jeho odpůrci „katolický rozvod“,^[2] je v katolické církvi rozhodnutí církevního soudu, že manželství bylo uzavřeno neplatně. Méně často je rozhodnutím církevního soudu, že svěcení bylo uděleno neplatně.

Soudní řízení o neplatnost manželství,^[3] které se řídí kanonickým právem, je soudní proces, v němž církevní soud určuje, zda manželství bylo neplatné od svého počátku (ab initio). „Prohlášení neplatnosti“ není zrušením existujícího manželství (jako je dispenz od manželství ratum sed non consummatum a „anulování“ v civilním právu), ale spíše konstatováním, že souhlas nebyl nikdy platně vyměněn z důvodu nesplnění požadavků pro platné uzavření manželství, a manželství tedy nikdy neexistovalo.^[4]

Katolická církev učí, že v pravém manželství se jeden muž a jedna žena stávají před Božíma očima „jedním tělem“.^[5] Různé překážky mohou způsobit, že člověk nemůže platně uzavřít manželství. Kromě překážek může být manželský souhlas učiněn neplatným kvůli neplatným faktorům, jako je simulace nebo podvod, nebo kvůli psychické nezpůsobilosti.

V roce 2015 byl proces prohlášení manželské neplatnosti změněn reformami manželského procesu papeže Františka, které byly nejrozsáhlejšími reformami manželského práva za posledních 300 let.^[7] Před reformami mohlo být prohlášení manželské neplatnosti účinné pouze tehdy, pokud bylo prohlášeno dvěma soudy na různých úrovních jurisdikce. Pokud se nižší soudy (první a druhé instance) neshodly, případ automaticky putoval k Tribunálu Římské roty, který měl tak či onak rozhodnout s konečnou platností.

Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „p“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p"/>